Slavná Přísaha . Морган РайсЧитать онлайн книгу.
Thor přehlédl do dálky se rozpínající pláž, blankytně modré nebe a mezi nimi nažloutlé vody moře, které je odnesou do Impéria. Tartuvian. Neviděli ten oceán od okamžiku, kdy se vrátili ze Stovky. Bylo zvláštní být zase zpátky – a tentokrát na výpravě, která měla zachránit celý Prsten.
Poté, co překročili most přes Kaňon, absolvovali krátkou bezproblémovou jízdu lesem. Kolk s Bromem jim předtím pověděli o malé, poblíž pobřežního skaliska ukryté lodi, která měla kotvit na břehu Tartuvianu. To byla jejich cesta na druhou stranu moře. Thor se jejich instrukcemi řídil s největší možnou přesností. Když se teď zastavili na začátku pláže, okamžitě spatřili onen strom. V jeho kořenech byla jistě ukrytá jejich loď. Thor si oddychnul.
Jenže potom si všiml pohybu kolem skaliska. Procházelo se tam sedm imperiálních vojáků, jako by hledali, co tam může být ukryto. A zdálo se, že už loď dokonce i objevili, protože na sebe gestikulovali a odhazovali větve, které sloužily pro její lepší maskování. Ani jediný z nich tu přece neměl být!
To byla smůla. Thor přehlédl pozorně celý horizont a v jednom místě objevil něco, co klidně mohla být celá Imperiální flotila, plující daleko od břehu. Tisíce černých plachet, plujících pod imperiálními vlajkami. Naštěstí ale očividně nepluli sem, ale místo toho směřovali na jih, jako kdyby chtěli objet Prsten k jeho McCloudské straně. O pláž, na které malá skupinka legionářů vyčkávala, nejevili sebemenší zájem.
Až na tu hlídku u lodi. Těch sedm vojáků je pravděpodobně na nějaké běžné hlídce a nešťastná náhoda tomu chtěla, že zrovna v tento okamžik museli objevit jejich loď. Vskutku špatně načasováno. Kdyby se jim bývalo podařilo se sem dostat byť jen o jedinou hodinu dříve, byli by teď už dávno na moři a hlídka by jenom neškodně projela kolem. Jenže namísto toho se s nimi teď museli vypořádat. Obejít je samozřejmě nebylo možné.
Thor pro jistotu znovu pozorně přezkoumal celou šíři pláže a s úlevou konstatoval, že tu opravdu nikdo jiný už není. Jistě to byla jenom osamělá hlídka.
„Myslel jsem, že měla ta loď být skvěle ukrytá,“ řekl O’Connor.
„Evidentně ne dost dobře,“ odpověděl Elden.
Všichni se dívali směrem k vojákům, kteří začali prozkoumávat loď.
„Nepotrvá dlouho a zalarmují víc vojáků,“ řekl Conven.
„A potom už to bude sakra těžký se k lodi prosekat,“ dodal Conval.
Thor věděl, že mají pravdu. Nemohli to riskovat.
„O’Connore,“ řekl, „ty jsi z nás nejlepší lukostřelec. Viděl jsem tě trefit se na padesát metrů. Vidíš toho imperiána s lukem? Dokážeš ho odsud sundat první střelou?“
O’Connor vážně přikývnul a podíval se na vojáka. Nenuceně potom sňal z ramene svůj luk, založil šíp, zamířil, zaklonil se a natáhl.
Po očku se potom podíval na Thora. Stejně jako zbytek jednotky.
„O’Connore, na můj signál to na něj pošli. My se potom vrhneme na ty zbývající. Všichni ostatní, použijte vrhací zbraně ještě než se k nim dostanem, ale nejdřív se musíme nepozorovaně dostat co nejblíž.“
Nato Thor dal znamení a O’Connor okamžitě poslal šíp vysoko do vzduchu.
Střela se svištěním opsala oblouk, na jehož konci se její kovový hrot perfektně zaryl do hrudi vojáka s lukem. Ten na okamžik překvapeně vykulil oči a nechápal, co se mu to stalo, ale potom rozepjal do široka paže a padl s žuchnutím tváří do písku, přímo k nohám svých spolubojovníků.
Thor s ostatními vyrazili jako dobře promazaný stroj do útoku. Dusot kopyt jejich koní je během chvilky prozradil a zbývajících šest imperiálních vojáků se připravilo na srážku. Vyskočili na své koně a rozjeli se náhlému nepříteli v ústrety.
I tak měla ale Thorova skupina stále výhodu momentu překvapení. Thor roztočil po boku svůj prak a vrhl poměrně velký valoun, kterým trefil do hlavy muže, jenž zrovna nasedal na svého koně. Rána měla takovou razanci, že jej na místě zabila. Voják padl mrtvý k zemi a přitom stále v rukou křečovitě svíral otěže, čímž na sebe ještě strhnul vlastního koně.
Reece za jízdy vrhnul svou sekeru, Elden oštěp a dvojčata použila vrhací nože. Jeli v hlubokém písku pláže a krok jejich koní nebyl tak jistý jako obvykle, což značně stěžovalo míření. Reecova sekera našla svůj cíl a dalšího z nich zabila, ale ostatní minuli.
To znamenalo, že zbývali čtyři. Ze skupiny se oddělil jejich velitel a vyrazil proti Reecovi, který byl teď beze zbraně, protože už vrhnul sekeru, ale ještě nestačil tasit meč. Zvedl ruku na chabou obranu, když tu se objevil Krohn a zakousl se do zadní nohy vojákova koně. Ten se splašil vyhodil zadkem a poslal vojáka do střemhlavého letu přímo kupředu proti Reecovi.
Tomu se na poslední chvíli podařilo vytrhnout svůj meč z pochvy a probodnout jím vojáka ještě v letu.
Takže už jenom tři. Jeden z nich se obořil na Eldena s obrovskou sekerou. Seknul přímo po jeho hlavě. Elden ránu zablokoval a téměř ještě tím samým pohybem sekl svým mečem tak, že přeťal topůrko nepřítelovy sekery vedví. Potom okamžitě přešel do protipohybu a dvojmo zasáhl imperiána. Pravou rukou jej nejprve tahem meče řízl přes hruď a ihned vzápětí následovala drtivá rána štítem do hlavy. Tolik stačilo, aby se i tento poroučel ze sedla k zemi.
Jiný mezitím zaútočil cepem s velmi dlouhým řetězem proti O’Connorovi. Podařilo se mu jej zaskočit a O’Connor nedokázal zareagovat včas.
Thor však situaci sledoval a v okamžiku, kdy se muž napřahoval, vyrazil svému příteli na pomoc. Mečem potom srazil ostnatou kouli na konci řetězu těsně předtím, než by O’Connora zasáhla. Sám byl překvapen, když viděl, že masivní železnou kouli rozťal svým mečem vedví, jakoby to byl nějaký meloun. Podivil se jak ostrou a pevnou čepel od Kolka za absolvování Stovky dostal. Obě poloviny ostnaté koule se neškodně zaryly do písku. Na útočníka se mezitím vrhnul Conval, který jej ze strany nabral na své kopí a ukončil tak jeho podíl na této bitvě a celém jeho životě.
Poslední imperián viděl, že zůstal sám proti velké přesile. Se strachem v očích otočil svého koně a rozjel se pryč podél pobřeží. Kopyta jeho koně za ním vyhazovala mračna písku.
Všichni se podívali jeho směrem. Thor po něm vrhnul kámen, O’Connor natáhl luk a vypálil po jezdci šíp, zatímco Reece vrhl jeden ze svých krátkých oštěpů. Ale jezdec už stačil nabrat rychlost a jeho kůň nebyl z nejpomalejších. Ani jeden z legionářů se svou střelou netrefil.
Elden zatočil mečem nad hlavou a už už se chystal pobídnout koně, aby vyrazil za unikajícím jezdcem, ale Thor jej na poslední chvíli posunkem ruky zadržel.
„Nech ho!“ křikl ještě, aby dodal rozkazu důraz.
Elden se na něj nechápavě podíval.
„Jestli unikne, řekne to dalším a budeme je mít brzy na krku!“ protestoval.
Thor se podíval směrem k jejich lodi. Věděl, že chytit toho muže zabere nějaký čas a čas zrovna teď nebylo něco, čeho měli na rozdávání.
„Impérium nás stejně dřív nebo později vyčmuchá,“ řekl Thor. „A my teď nemáme času nazbyt. Teď je hlavní se odsud rychle dostat. Na loď!“