Nebe Kouzel . Морган РайсЧитать онлайн книгу.
se zapotácel a zuřivě zařval, zatímco se Thor urychleně škrábal zpátky na nohy. Znovu stanuli proti sobě ve výchozích pozicích. Oba krváceli.
„Jsem silnější než ty,“ řekl Andronicus. „A mám mnohem větší zkušenosti. Vzdej to. Tvoje druidské schopnosti proti mně nebudou fungovat. Jsi to jenom ty sám proti mně. Muž proti muži, čepel proti čepeli. A v takovém souboji se mi nemůžeš rovnat. Dobře to víš. Vzdej se mi a já tě nezabiju.“
Thor se zamračil.
„Nikomu se nevzdám! A už vůbec ne tobě!“
V duchu se přitom nutil myslet na Gwendolyn a to, co jí Andronicus provedl. Všechen vztek, který tím získával, musel potom transformovat do bojového úsilí. Nadešel čas. Thor musel Andronica co nejdříve vyřídit a jednou provždy poslat tu obludu zpátky do pekla, kam patřila.
Pln nového odhodlání a s mohutným řevem znovu vyrazil kupředu. Jeho čepel se blýskala tu nalevo, tu napravo a pokaždé tak rychle, že sám nedokázal najednou pochopit, kde se to v něm bere. Andronicus každou z nich odrážel, ale přesto teď ustupoval. Boj pokračoval dál a císař se najednou zdál zaskočen silou a rychlostí, které byl jeho syn schopen a dobou, kterou si oboje dokázal udržet.
Thor nadále využíval své převahy a Andronicovy paže začaly slábnout. Potom se mu podařilo trefit hlavici jeho sekery s takovou razancí, že ji císaři vyrazil z rukou. Andronicus se podíval , jak se zbraň zatočila ve vzduchu a hned na to byl Thorem nakopnut úplně stejně, jako on předtím odkopl jeho. Padl na záda.
Než se mohl zvednout, byl už Thor u něj a přišlápnul mu těžkou botou krk. Stál nad ním a díval se, jak bude císař reagovat.
Nikdo z přihlížejících nedýchal. Všichni sledovali, jak Thor položil špičku meče na Andronicův krk.
Poražený císař se na zemi usmál a odhalil tak špičaté zuby, potřísněné krví z rozbité pusy.
„To nedokážeš, synu,“ řekl. „To je tvoje velká slabina. Máš mě rád. Je to stejná slabina, jakou mám i já pro tebe. Nikdy bych tě nedokázal zabít. Ne teď a ani nikdy jindy. Celý tenhle souboj je zbytečný. Necháš mě nakonec jít. Protože ty a já jsme jedním.“
Thor stál nad ním a třásly se mu ruce. Meč stále seděl na Andronicově krku. Pomalu jej zvednul. Musel uznat, že na otcových slovech něco je. Jak by mohl zabít svého vlastního otce?
Jenže pak si znovu uvědomil všechny ty škody a utrpení, které otec způsobil na všem a na všech, které znal. Přemýšlel, co se stane, když jej nechá naživu. Jaká je cena za soucit? Zdálo se, že je příliš obrovská a nebude ji platit jenom Thorgrin, ale každý koho kdy miloval a znal. Když se podíval kolem sebe, viděl desítky tisíc imperiálních vojáků, kteří napadli jeho domovinu. Teď tu stáli a zase byli připraveni se na jeho lidi vrhnout jako smečka vlků. A tento muž byl jejich velitel. Thor to své zemi dlužil. A Gwendolyn. A ze všech nejvíc sám sobě. Tento muž možná byl jeho pokrevním otcem, ale to bylo tak všechno. Jinak se k němu nikdy jako otec ani trochu nechoval. A sama společná krev přece nedělá z lidí rodinu.
Zvedl meč do výšky a s mocným výkřikem sekl.
Zavřel přitom oči a když je potom znovu otevřel, shledal, že je jeho meč zaseknutý několik centimetrů v zemi. Hned vedle Andronicovy hlavy. Thor jej tam nechal a ustoupil zpět.
Měl pravdu: nedokázal to udělat. Navzdory všemu jednoduše nedokázal zabít bezbranného muže.
Otočil se k otci zády, aby se podíval na svoje lidi. A na Gwendolyn. Očividně souboj vyhrál, dosáhl svého. Andronicus, pokud v sobě má alespoň trošku cti, se teď sebere a odtáhne i se svými konečně domů.
„THORGRINE!“ vykřikla Gwendolyn.
Thor se otočil zpět a s úlekem zjistil, že se na něj řítí Andronicova sekera. Letěla přímo na jeho hlavu. Na poslední chvíli se sehnul a ostří proletělo nad ním.
Andronicus byl rychlý a navíc za ostřím jeho sekery v tomto útoku ještě následovala pěst druhé ruky. Tou trefil Thora naplno do obličeje a srazil jej na všechny čtyři.
Potom jej ze strany nakopl tak surově, až mu zapraštělo v žebrech. Rána Thora odhodila stranou. Několikrát se překulil a snažil se popadnout dech.
Zůstával na všech čtyřech, zhluboka oddechoval a z rozbité pusy mu tekla krev. Jeho žebra třeštěla bolestí, ale přesto se teď nesměl vzdát. Koutkem oka zahlédl, že k němu Andronicus s širokým zkrvaveným úsměvem zase přichází a v rukou svírá svou sekeru. Thor pochopil, že mu hodlá useknout hlavu jako nějakému odsouzenci. V jeho krví podlitých očích se nedala zahlédnout ani špetka slitování.
„Tohle jsem měl udělat už dávno,“ zavrčel Andronicus.
Vykřikl a sekl mohutnou sekerou po Thorově odhaleném krku.
Jeho oběť ale ještě nesložila všechny zbraně. Sebral všechny zbývající síly. Nejprve, aby potlačil bolest, která zmítala jeho tělem, a potom aby se prudce odrazil směrem k otci, uprostřed pohybu se postavil na nohy a v žabím skoku se vrhnul holýma rukama na otce. Narazil rameny do oblasti císařova solar plexu a srazil jej k zemi.
Teď byl na koni zase Thor, začal se s otcem přetahovat a zápasit holýma rukama. Z monumentálního šermířského souboje se stalo zápolení v prachu. Andronicus chytil Thora pod krkem a začal jej škrtit. Síla jeho stisku byla neuvěřitelná. Thor rychle ztrácel vzduch i síly.
Snažil se nahmatat u pasu svou dýku. Královskou dýku, tu kterou mu dal král MacGil než zemřel. Scházel mu vzduch a nemohl se nadechnout. Jestli tu dýku rychle nenahmatá, bude to jeho konec.
Našel ji. Z posledních sil se napřáhl a plnou vahou na ni nalehl. Čepel zajela do Andronicovy hrudi.
Ten vykulil oči, zalapal po dechu. Na tváři se mu usadil udivený výraz. V křeči se posadil a přitom neustále držel Thora pod krkem.
Tomu už se dělaly mžitky před očima a začínal ztrácet vědomí.
Andronicův stisk ale začal pozvolna slábnout. Nakonec mu ruce spadly volně podél těla a jeho oči se přestaly hýbat. Dech ustal.
Císař tam seděl s udiveným výrazem ve tváři, dýkou v srdci, a byl mrtvý.
Thor padl do strany, kašlal a sípavě bojoval o každou unci vzduchu. Pro jistotu se ještě plazil pryč od Andronicova těla.
Celý se třásl. Právě zabil vlastního otce. Nemyslel by si, že je to vůbec možné.
Rozhlédl se horečnatě kolem sebe a spatřil všechny ty bojovníky z obou armád, jak na něj šokovaně hledí. Celým jeho tělem proudily mocné vlny tepla, jako kdyby se v něm něco najednou pohnulo a on se od něčeho strašlivého konečně a dokonale očistil. Okamžitě se začal cítit jinak. Byl jakoby lehčí.
V tom se z oblak začal ozývat nějaký burácivý zvuk. Podíval se na oblohu a spatřil malý černý mrak, který vznikal přímo nad Andronicovým tělem. Z něj potom začal klesat jakýsi trychtýř plný temných stínů. Začaly tančit kolem těla jeho otce. Posléze se jeho tělo vzneslo do výšky a stoupalo pořád výš a výš, dokud nesplynulo s tím mrakem. Thor v šoku sledoval a přemýšlel, do kterého z pekel je asi otcova duše právě vtahována.
Pohlédl na desetitisíce imperiálních vojáků, kteří si jej nenávistně měřili. Velký Andronicus byl po smrti. Velký otrokář skonal. Ale oni mu přesto zůstávali věrni. Thor i všichni prstenští byli stále obklopeni přesilou sto