Moře Štítů . Морган РайсЧитать онлайн книгу.
svého otce. Potřebuje obojí. Bude mít moje dovednosti. A proto by se měl jmenovat po tobě.“
„Co tedy navrhuješ?“ zeptala se.
Thor se zamyslel.
„Jeho jméno by mělo znít podobně, jako tvoje. Syn Gwendolyn by se měl jmenovat… Guwayne.“
Gwen se usmála. Okamžitě si zamilovala, jak to jméno zní.
„Guwayne,“ řekla. „To se mi líbí.“
Široce se usmála a sevřela syna pevně v náručí.
„Guwayne,“ řekla mu.
Guwayne obrátil hlavu a znovu otevřel oči. Pohlédl přímo na ni a Gwen by téměř přísahala, že se na ni usmál. Věděla, že je na to ještě příliš malý, ale zahlédla záblesk něčeho… Byla si jistá, že se mu jméno také líbí.
Selese se sklonila ke Gwendolyn, natřela jí rty jakousi mastí a nechala ji něco vypít. Hustou, tmavou tekutinu. Gwen si okamžitě připadala ještě víc probuzená. Cítila, že stále víc přichází k sobě.
„Jak dlouho jsem tu byla?“ zeptala se Gwen.
„Spala jsi téměř dva dny, má paní,“ odpověděla Illepra. „Celou dobu od velkého zatmění.“
Gwen zavřela oči a pak si vzpomněla. Všechno se jí vrátilo v jedné velké vlně. Vzpomněla si na zatmění, krupobití, zemětřesení… Nikdy dřív neviděla nic takového.
„Naše dítě je předzvěstí velkých činů,“ řekl Thor. „Celé království vidělo, co se děje. O jeho narození se už mluví široko daleko.“
Když Gwen svírala dítě v náručí, cítila, jak se skrz ni rozlévá teplo. Cítila, jak je výjimečný. Celé tělo se jí chvělo, když ho svírala a věděla, že to není jen obyčejné dítě. Přemýšlela, jaká moc mu asi koluje v žilách.
Zamyšleně se podívala na Thora. Byl snad tento chlapec také druidem?
„To jsi tu byl celou tu dobu?“ zeptala se Thora a uvědomila si, že celou dobu byl po jejím boku. Pocítila k němu za to neskutečnou vděčnost.
„Byl, má paní. Přišel jsem hned, jak jsem se o tobě doslechl. Krom minulé noci. To jsem strávil noc u Jezera žalu. Modlil jsem se za tvé uzdravení.“
Gwen znovu vyhrkly slzy. Nezvládala už kontrolovat své emoce. V životě si nepřipadala spokojenější. Držet v náručí dítě jí naplňovalo způsobem, jaký si nikdy nedokázala představit.
I přesto se ale Gwen myšlenkou vrátila k osudovému momentu v Zásvětí. K volbě, kterou byla nucena provést. Sevřela Thorovu ruku a přitiskla si dítě pevněji k hrudi. Chtěla je mít oba na blízku. Chtěla, aby s ní oba byli už napořád.
Přesto věděla, že jeden z nich bude muset zemřít. Znovu se rozplakala, nemohla to zastavit.
„Co se děje, lásko?“ zeptal se Thor konečně.
Gwen zavrtěla hlavou. Nedokázala mu odpovědět.
„Nedělej si starosti,“ řekl jí. „Tvoje matka stále žije. Pokud je to důvod tvého pláče.“
Gwen se náhle rozpomněla.
„Pořád je smrtelně nemocná,“ dodal Thor. „Ale pořád je čas se s ní setkat.“
Gwen věděla, že ji musí vidět.
„Musím ji vidět,“ řekla. „Okamžitě mě k ní odveďte.“
„Jsi si jistá, má paní?“ zeptala se Selese.
„Ve stavu, v jakém jsi, by ses neměla hýbat,“ dodala Illepra. „Tvůj porod byl velmi obtížný a musíš se zotavit. Máš štěstí, že žiješ.“
Gwen neoblomně zavrtěla hlavou.
„Chci vidět svoji matku ještě před tím, než zemře. Vezměte mě k ní. Okamžitě.“
KAPITOLA PÁTÁ
Godfrey seděl uprostřed dlouhého dřevěného stolu v hodovní síni, v každé ruce svíral korbel piva a společně s velkou skupinou MacGilů a McCloudů zpíval. Korbelem narážel do stolu, stejně jako ostatní muži. Všichni se kymáceli sem a tam, do rytmu mlátili plnými korbely a pivo se jim rozlévalo po rukou a po stole. Ale Godfreymu to nevadilo. Hluboce se ponořil do pití a do zábavy, stejně jako každou předešlou noc tento týden, a cítil se dobře.
Po boku mu seděli Akorth a Fulton a když se rozhlédl z jedné strany na druhou, naskytl se mu velice uspokojivý pohled na tucty MacGilů a McCloudů, kteří seděli kolem dokola jednoho stolu, bývalí nepřátelé, nyní všichni sjednoceni na hostině, kterou pro ně uspořádal. Godfreyho to stálo několik dní pročesávání Vysočiny, než se mu povedlo plán uskutečnit. Zpočátku byli muži obezřetní. Ale jakmile Godfrey vyvalil sudy piva a přivedl ženské, začali hosté přicházet.
Začalo to několika málo muži, kteří se neustále měli jeden před druhým na pozoru. Každý z táborů se držel jen na svém konci síně. Jakmile se ale Godfreymu povedlo zaplnit tuhle hodovní síň, posazenou až na samém vrcholu Vysočiny, muži se začali uvolňovat a společně se bavit. Godfrey moc dobře věděl, že žádná návnada nesvede muže dohromady tak spolehlivě, jako pivo.
Co ale definitivně pomohlo zbourat bariéry a z dříve znepřátelených vojsk udělalo bratry, byl okamžik, kdy Godfrey nechal přivést ženy. Využil veškeré své známosti na obou stranách Vysočiny, nechal vyklidit všechny nevěstince a štědře všem ženám zaplatil. Ty nyní společně s vojáky okupovaly hodovní síň, většina z nich seděla mužům na klíně, a muži byli zjevně šťastní. Dobře zaplacené ženy byly spokojené, muži byli spokojení a celou síní se rozléhaly zvuky veselí a radosti, jak se muži přestali zabývat jeden druhým a místo toho se věnovali pití a ženám.
Jak noc postupovala, Godfrey sem tam zaslechl rozhovory mezi MacGilovci a McCloudovci o jejich nově navázaných přátelstvích a plány o tom, jak spolu vyrazí na hlídku. Byl to přesně ten druh vzájemného pouta, jaké ho sem jeho sestra poslala navázat, a Godfrey na sebe byl hrdý, že to dokázal. A také se sám velmi dobře bavil, tváře měl zrůžovělé z přemíry piva. Jak sám brzy zjistil, McCloudské pivo mělo něco do sebe. Na téhle straně Vysočiny bylo silnější a dostávalo se rovnou do hlavy.
Godfrey věděl, že existuje mnoho způsobů, jak posílit armádu, jak svést lidi dohromady a vládnout. Politika byl jeden z nich, vláda byl druhý, prosazování práva byl další. Ale ani jeden z nich nezasáhl muže do srdce. Godfrey, se všemi svými chybami, věděl, jak oslovit obyčejného muže. On byl obyčejný muž. Ačkoli mu náležela ušlechtilost královské rodiny, jeho srdce vždy zůstávalo s masami běžných občanů. Prošel školou drsných ulic a získal zvláštní druh moudrosti, kterou všichni ti rytíři v nablýskaných zbrojích nikdy nepoznají. Byli nad tím vším. A Godfrey je za to obdivoval. Ale, jak si sám Godfrey uvědomoval, být pod tím vším mělo také své výhody. Poskytovalo mu to zcela jiný pohled na lidstvo – a někdy člověk potřeboval oba pohledy, aby lidem zcela porozuměl. Konec konců největší chyby, kterých se kdy králové dopustili, pramenily z toho, že ztratili kontakt s obyčejnými lidmi.
„Ti McCloudi teda uměj pít,“ uznale pronesl Akorth.
„Nezklamali,“ připojil se Fulton, zatímco na stole pro ně přistály další dva korbely