Bratrská Přísaha . Морган РайсЧитать онлайн книгу.
flotila tak komunikuje. Navíc tak máme jistotu, že se ani příliš nerozptýlíme.“
Z mlhy se ozval roh jiné lodi, která oznamovala svoji polohu.
Alistair se dívala do mlhy a přemýšlela. Věděla, že mají před sebou ještě dlouhou cestu. Byli na opačné straně světa, než se nacházelo Impérium. Uvažovala, jak by se jim mohlo podařit dostat se ke Gwendolyn a jejímu bratrovi včas. Přemýšlela nad tím, jak dlouho asi trvalo tomu sokolovi, než k nim se zprávou přiletěl. Dokonce uvažovala, jestli jsou ostatní stále naživu. Přemýšlela, co se asi stalo s milovaným Prstenem. Zemřít tak daleko od domova, v cizí zemi, to bylo opravdu špatné.
„Impérium je na opačné straně světa, můj pane,“ pronesla Alistair k Erecovi. „Bude to dlouhá cesta. Nemůžeš zůstávat stále na palubě. Proč nejdeš do podpalubí a trochu se nevyspíš? Nespal jsi už několik dní,“ řekla a prohlížela si tmavé kruhy pod jeho očima.
Erec zavrtěl hlavou.
„Velitel nikdy nespí,“ odpověděl. „A mimo to, jsme už téměř na místě.“
„Cože, na místě?“ zeptala se zmateně Alistair.
Erec přikývl a zahleděl se do mlhy.
Alistair sledovala směr, kterým se díval, ale sama nic neviděla.
„Balvan,“ odpověděl. „Naše první zastávka.“
„Ale proč?“ zeptala se. „Proč se budeme zdržovat před tím, než se dostaneme do Impéria?“
„Potřebujeme větší flotilu,“ vmísil se do hovoru Strom a odpověděl místo Ereca. „Nemůžeme se postavit Impériu s pár tucty lodí.“
„A na Balvanu najdeš nové lodě?“ zeptala se Alistair.
Erec přikývl.
„Mohlo by to tak být,“ odpověděl Erec. „Na Balvanu mají lodě i muže. Víc než jich máme my. Pohrdají Impériem. A v minulosti sloužili mému otci.“
„Ale proč by ti teď měli chtít pomáhat?“ zmateně se vyptávala Alistair. „Co je to za muže?“
„Žoldáci,“ odpověděl znovu Strom. „Drsní chlapi z drsného ostrova ležícího uprostřed drsného moře. Bojují za toho, kdo nabídne nejvíc.“
„Piráti,“ nesouhlasně pronesla Alistair, když si uvědomila, o co jde.
„Ne úplně,“ odpověděl Strom. „Piráti touží po kořisti. Muži z Balvanu touží po zabíjení.“
Alistair se podívala na Ereca a z tváře mu vyčetla, že je to pravda.
„Je ušlechtilé bojovat za správnou věc po boku pirátů?“ zeptala se. „Po boku žoldáků?“
„Je ušlechtilé zvítězit ve válce,“ odpověděl Erec, „a bojovat za věc, jako je ta naše. Prostředky vedení takové války nejsou vždy tak ušlechtilé, jak by se nám mohlo líbit.“
„Není ušlechtilé zemřít,“ dodal Strom. „A posuzování ušlechtilosti vždy nakonec zůstane na vítězích, ne na poražených.“
Alistair si odfrkla a Erec se k ní obrátil.
„Ne každý je tak ušlechtilý jako ty, má paní,“ řekl. „Nebo tak jako já. Svět tak prostě nefunguje. Války se nevyhrávají ušlechtilostí.“
„A můžeš takovým mužům věřit?“ zeptala se nakonec.
Erec si povzdechl a znovu se zahleděl na horizont. Ruce měl opřené v bok a zdálo se, že nad tím také přemýšlí.
„Náš otec jim věřil,“ odpověděl konečně. „A stejně tak jeho otec před ním. Nikdy je nezklamali.“
„A to znamená, že nezklamou ani tebe teď?“ zeptala se.
Erec si pozorně prohlížel obzor a v tu chvíli se náhle zvedla mlha, vysvitlo slunce a výhled se dramaticky změnil. Teď poprvé po dlouhé době viděli do dálky a Alistair poskočilo srdce, když uviděla pevninu. Daleko na horizontu se tyčil ostrov z pevných útesů stoupajících přímo k nebi. Zdálo se, že na něm není žádné místo, kde by se dalo přistát. Žádná pláž, žádný vstup. Až dokud se Alistair nezadívala pozorněji a nevšimla si oblouku, dveří vytesaných do samotné skály. Oceán je omýval a Alistair si uvědomila, jak ohromný vstup to je. Chránila ho obrovská padací brána. Byla to brána vytesaná přímo do pevného kamene. Nebylo to podobné ničemu, co Alistair dosud spatřila.
Erec zkoumavě hleděl na horizont, zatímco slunce zářilo přímo na obrovské dveře, jako by osvětlovalo vstup do jiného světa.
„Důvěra, má paní,“ odpověděl konečně, „je zrozená z nutnosti, ne z toho, že člověk chce věřit. A je to velmi nejistá věc.“
KAPITOLA SEDMÁ
Darius stál na bojišti, v ruce držel meč vyrobený z oceli a rozhlížel se po krajině kolem. Vypadala jako z jiného světa. I když vše viděl na vlastní oči, nemohl uvěřit tomu, co se stalo. Porazili Impérium. On sám s několika stovkami vesničanů, bez skutečných zbraní – a s pomocí několika set Gwendolyniných mužů – porazili skutečnou armádu stovek imperiálních vojáků, kteří byli oděni v té nejkvalitnější zbroji, vyzbrojeni nejkvalitnějšími zbraněmi a měli k dispozici zerty. A přesto Darius, jen nekvalitně ozbrojený, vedl svoje lidi do bitvy a všechny vojáky porazil. Bylo to první vítězství nad Impériem v celé historii.
Tady, na tomto místě, kde předpokládal, že zemře při obraně Lotiny cti, stál teď jako vítěz.
Dobyvatel.
Když obhlížel bitevní pole, viděl, že těla imperiálních vojáků jsou promíchána s tucty mrtvých těl jeho vlastních vesničanů, a jeho radost zkalil zármutek. Protáhl si svaly a cítil, že i on má čerstvá zranění. Cítil rány od mečů na pažích a stehnech. Cítil, jak ho štípou záda po dopadech biče. Pomyslel na svoji odplatu a věděl, že jejich vítězství nebylo laciné.
Pak si ale uvědomil, že svoboda něco stojí.
Darius vycítil pohyb a obrátil se. Ulevilo se mu, když uviděl své přátele, Raje a Desmonda, zraněné, ale živé. Na očích jim viděl, že ho teď vnímají jinak. Všichni jeho lidé se na něj teď dívali jiným pohledem. Dívali se na něj s respektem. Víc než s respektem, s bázní. Jako na živoucí legendu. Všichni viděli, co dokázal, když stál sám proti Impériu. A když porazil všechny nepřátele.
Už se na něj nedívali jako na chlapce. Teď k němu vzhlíželi jako k vůdci. Válečníkovi. Byl to pohled, jaký by od starších chlapců nikdy nečekal, jaký by nikdy nečekal, že by viděl u ostatních vesničanů. Vždycky ho přehlíželi. Nikdo od něj nikdy nic neočekával.
Spolu s Rajem a Desmondem k němu přicházelo několik tuctů jeho bratří ve zbrani. Chlapci, se kterými nanečisto cvičil souboje den za dnem. Mohlo jich být snad padesát. Kontrolovali si zranění, vstávali a shromažďovali se kolem něj. Všichni na něj hleděli, jak stojí na místě, drží v ruce meč a jeho tělo je pokryto zraněními. Všichni na něj hleděli s posvátnou hrůzou. A s nadějí.
Raj vystoupil kupředu, objal Daria a jeden po druhém následovali jeho příkladu i ostatní bojovníci.
„To bylo